Pěstování orchidejí (Orchidaceae)

POPIS:
Tyto rostliny zdobné květem se vyčleňují do zvláštní skupiny. Ten, kdo byl uchvácen krásou jejich kouzelných květů, se možná stane sběratelem těchto pozoruhodných rostlin. Orchideje jsou vytrvalé byliny původem z tropických oblastí s horkým a mírným klimatem. Jsou ceněny nejen pro zvláštnost a krásu květů nejrůznějších odstínů a barev, ale i proto, že mnohé z nich kvetou v zimních měsících. Nespornou předností orchidejí oproti ostatním kvetoucím rostlinám je délka kvetení – květy orchidejí vydrží na rostlině měsíc, u některých druhů 2 – 3 měsíce a po řezu kolem jednoho měsíce. Květy orchidejí jsou samostatné nebo tvoří hroznovitá, latovitá a klasovitá květenství. Květy mají sytě zbarvené okvětí složené ze dvou tročlenných kruhů. Zadní listek vnitřního kruhu se nazývá pysk a liší se od ostatních tvarem i barvou. Tři tyčinky jsou srostlé v sloupek, vyvinutá je pouze jedna nebo dvě. Plodem je tobolka. Semena jsou velmi drobná.
Proč je pěstování orchidejí považováno za velmi náročné? Za prvé proto, že potřebují vysokou vlhkost vzduchu. Orchideje nesnášejí suchý a prašný vzduch. Dokonce dvoj- až trojnásobné rosení zvlhčí vzduch pouze dočasně. Proto je nejlepší pěstovat orchideje v pokojových sklenících. Splníme-li však nároky orchidejí, je jejich pěstování snadné. Existují velmi choulostivé orchideje, ale naštěstí je mnoho druhů, které lze doma bez problémů pěstovat a přivést je ke květu. Při pěstování orchidejí je velmi důležité dodržovat období vegetačního klidu.
ČELEĎ:
Vstavačovité.
TEPLOTA A OSVĚTLENÍ ORCHIDEJÍ:
Zdálo by se, že jižní okna jsou pro orchideje nejlepší stanoviště. Ovšem tak docela tomu není. Orchideje potřebují hodně jasného rozptýleného světla a proto na jižním okně v horkých poledních hodinách potřebují zastínění. Pro pěstování orchidejí se dobře hodí východní okno, na západním okně – není-li zastíněné stromy – je stejně jako na jižním potřeba zastínění. Orchidej bude tím lépe růst a vyvíjet se, čím bude mít více světla a čerstvého vzduchu. Aby orchideje dobře rostly a kvetly, je jim třeba zajistit 12 – 15 hodinový světelný den. Proto je v zimě potřebné dopňkové umělé osvětlení. Místnost s orchidejemi musíme pravidelně větrat, ale bez průvanu a prudkých výkyvů teplot. Před výběrem konkrétního druhu orchideje je nutné vzít v úvahu teplotu, kterou bude potřebovat, protože existují druhy určené do chladnějších místností (například dendrobium, paphiopedilum, coelogyne), do místností s mírnou teplotou (například laelie), a do teplých místností (například phalenopsis, vanda, některá dendrobia a cattleye). Samozřejmě, že orchidejím určeným do chladných podmínek se bude v příliš teplé místnosti dařit špatně. V době květu a přesazování sice musí být teplota v místností o něco vyšší než obvykle, ale v příliš teplé mistnosti květy dlouho nevydrží.
VLHKOST VZDUCHU:
Orchideje potřebují vysokou vzdušnou vlhkost. V zimě v místnostech s ústředním topením a při horkém počasí v létě nepomůže ani opakované rosení, i když z hygienických důvodů je pravidelné orosování nutné. Orchideje nerosíme, jsou-li na slunci, a v době květu se rosí tak, aby voda nedopadala na květy. Nejlépe je rosit orchideje ráno nebo po obědě, na noc můžeme rosit v případě, že květináče s orchidejemi nejsou nna balkoně nebo na verandě, tj. v případě, že v noci neočekáváme snížení teploty. Vysoká vlhkost vzduchu je základní a velice důležitou podmínkou pro pěstování orchidejí. Proto se orchideje umísťují do pokojových skleníků, oranžerií, akvarií nebo terarií s vodou. Květináče s orchidejemi můžeme také postavit do misky s kamínky a vodou.
ZALÉVÁNÍ ORCHIDEJÍ:
V období vegetace a květu se orchideje zalévají poměrně hojně a pravidelně. Nelze zalévat dnes méně a zítra více – zálivka musí být rovnoměrná. Nedostatek vláhy vede k vytvoření slabých a špatně vyvinutých výhonů. Ve vegetačním období musí být půda stále lehce zavlhlá. Zavlažovat lze i z misky. Množství zálivky závisí na druhu orchideje a stadiu jejich vývoje. Voda na zálivku musí být měkká, bez jakýchkoli chemických příměsí. Vodu na zálivku necháme buď odstát nebo do ní pro snížení tvrdosti přidáme kousky rašeliny (10g na vědro vody). Rašelinu dáme do plátěného sáčku a na 24 hodin ponoříme do vědra. Jednu dávku rašeliny můžeme použít 2 – 3 krát, potom ji vyměníme za čerstvou. Nejčastěji používaný způsob zalévání je převařenou vodou. Ještě lepší je použít doma přefiltrovanou vodu.
PŘESAZOVÁNÍ ORCHIDEJÍ:
Prakticky všechny orchideje s výjimkou druhů s opadavými listy nemají přesazování rády a těžce ho snášejí. Epifytní orchideje přesazujeme po 4 – 5 letech, stálezelené po 2 – 3 letech, opadavé každý rok. Taková je teorie. V praxi orchideje přesazujeme, když kořeny vyčnívají z drenážního otvoru, nebo když na jaře příliš pomalu rostou, nebo nerostou vůbec. Kořenový systém orchidejí i jejich nadzemní část vůbec rostou velice pomalu a první rok po přesazení stačí pouze zakořenit. Zasazení do příliš velké nádoby nebo časté přesazování zpomalují růst rostliny. Víte-li, že orchidej byla zasazena do chudé, nevýživné zeminy, je lepší ji přihnojovat než přesazovat, pokud kořeny nezaplnily květináč. Je možné, že první rok po přesazení orchideje nebudou kvést, anebo budou kvést drobnými nepěknými kvítky. Orchideje kvetou pouze až dobře zakoření. Jestliže není v místě našeho bydliště měkká voda, dokonce ani po převaření, je lepší přesazovat rostliny každý rok nebo ob rok, protože v půdě dochází k usazování solí, a to škodí zdraví orchidejí.
Orchideje přesazujeme na začátku vegetačního období. Nutností je důkladná drenáž. U epifytních orchidejí musí drenáž zaplňovat polovinu květináče. Na drenáž je vhodné položit nevelkou vrstvu rašeliníku sfagnum. Po zasazení orchideje do nového květináče je možné zeminu zakrýt živým mechem a pravidelně ho rosit. Živý mech udržuje vlhkost půdy a zvyšuje vlhkost vzduchu v okolí rostliny. Mech na povrchu květináče se každoročně vyměňuje, nejlépe několikrát za rok, nejpozději po 3 měsících.
PŮDA PRO ORCHIDEJE:
Jakostní parametry půdy pro orchideje: hrubá, propouštějící vzduch a vodu, slabě kyselá, s nevysokou koncentrací živin. Připravujeme-li půdní směs sami, použijeme 1 díl jemně mletých kořenů kapradí, 1 díl jemně mletého mechu, 1 díl kypré lehké drnovky a 1 díl listovky. Do půdní směsi pro orchideje můžeme přidat trochu spadaného dubového listí (zlepší strukturu zeminy). V současné době můžeme koupit hotovou půdní směs pro orchideje v květinářství. Nicméně před přesazováním se vyplatí prověřit, jak koupená zemina vsakuje vodu – voda se musí vsáknout okamžitě, nesmí zůstat stát na povrchu.
HNOJENÍ:
V době aktivního růstu se orchideje přihnojují kombinovaným minerálním hnojivem pro kvetoucí pokojové rostliny. Existují i speciální hnojiva pro orchideje. Nepřihnojujeme častěji než dvakrát za 2 týdny. Pro hnojení epifytních orchidejí používáme poloviční dávku hnojiva.
ROZMNOŽOVÁNÍ ORCHIDEJÍ:
Orchideje se množí řízky, dělením, semeny a hlízami.
Při množení dělením rozdělíme rostlinu na části s kořeny, přičemž je žádoucí na každé části nechat tří výhonky, aby rostlina byla životaschopná. Místa řezu se zasypou rozmělněným uhlím.
U odkvetlých orchidejí můžeme oddělit starou hlízu (například epidendrum) a zasadit ji do květináče, který umístíme na stanoviště a vlhkým vzduchem a teplotou nad 20°C. Po určité době z pupenů staré hlízy vzejdou nové rostluny s vlastními kořeny, které za nějaký čas oddělíme a zasadíme do květináče.
Pro množení řízky se používají staré dlouhé stonky, vedlejší výhony nebo odkvetlé stvoly. Řízky řežeme dlouhé 10 – 15 cm. Odříznutý řízek se nezasunuje do země, jako u jiných pokojových rostlin, ale pokládá se naplocho na povrch zeminy (písku nebo mechu) a umístí se do vytápěného pokojového skleníku. Orchideje je také možné množit stonkovým výhonem přesahujícím do sousedního květináče, který po zakořenění od mateřské rostliny odřízneme. Pro rozmnožování semeny použijeme půdu z rozmělněného mechu (můžeme do ní přidat trochu listovky), kterou dobře zvlhčíme. Na ni se v řadách nasypou semena, která se nezahrnují zeminou. Výsadbu udržujeme při teplotě 22 – 25°C a vysoké vlhkosti vzduchu. Místo zálivky semena pečlivě rosíme měkkou vodou. Po vyrašení prvního lístku pikýrujeme sazenice do zeminy složené z poloviny drceného mechu a poloviny rašeliny. Podruhé pikýrujeme po vyrašení druhého lístku do půdy složené kromě mechu a rašeliny i z mletých kořenů kapradí. Po vytvoření čtvrtého lístku sazenice přepikýrujeme z misky do květináče.
ŠKŮDCI ORCHIDEJÍ:
Sviluška napadá horní a spodní stranu listu, výhony a paždí listů. Poškození rostliny se projevuje světle žlutou barvou. Povrch napadených listů se po vysátí buněčné šťávy nejprve pokryje světlými tečkami, skvrny se dále zvětšují a slévají do bělavých polí, listy předčasně opadávají, rostlina nekvete, slábne a hyne. Napadení sviluškou napomáhá suchý vzduch.
Způsoby ochrany. Není-li zasažení orchideje velké, můžeme ze začátku zkusit otřít listy a stonky z obou stran mýdlovým roztokem. Při větším rozsahu napadení postřikujeme insekticidy. Sviluška nevytváří pavučiny a proto je těžké ji objevit. Znakem její přítomnosti jsou bílé nebo žlutavé skvrny na rostlině. Kůže listů odumírá a praská, listy a květy se deformují a kroutí.
Štítenky jsou hnědé blešky na povrchu listů a stonků, vysávající buněčný mok. Listy ztrácejí barvu, schnou a opadávají. Napadení štítenkami napomáhá suchý vzduch kolem orchidejí.
Způsoby ochrany. Pro mechanické odstranění škůdců otíráme listy houbou s mýdlovým roztokem. Poté rostlinu postříkáme 0,15% roztokem insekticidu aktelitu (1 – 2 ml na litr vody).
Physopoda. Physopoda jsou nepatrný hmyz, podobný malinkým tečkám na listech. Hlavním faktorem, napomáhajícím jejich rozmnožování, je vysoká teplota a nízká vlhkost vzduchu. Na spodní straně listu physopoda zakládají počerné kolonie a na horní straně listu se objevují bílé tečky, list získává šedavě hnědé zbarvení se stříbřitým leskem. Napadení listů začíná obvykle od jejich konců. Při celkovém napadení celý list zbělá a ztratí barvu, potom listy zhnědnou a opadají. Zásadním způsobem poškozují physopoda i květy, které se pokrývají skvrnami a deformují.
Způsoby ochrany. Rostlinu je třeba postřikovat insekticidy, v případě nutnosti i opakovaně.
Mšice. Kolonie mšic napadají všechny části orchideje, poškozují spodní stranu listů, poupata, konce výhonů. Zasažené části rostliny ztrácejí barvu, listy se zkroutí, zežloutnou a opadnou. Rostlina se přestává vyvíjet. Poupata se nerozvíjejí, květy jsou znečistěny lepkavým sekretem.
Způsoby ochrany. V první řadě je nutné tyto poměrně velké škůdce ze zasažených částí rostliny mechanicky odstranit. Silně napadené listy a výhony odstraníme úplně. Poté stříkáme permetrinovými prostředky. Při silném napadení postup opakujeme.
Molice. Molice je drobná bílá muška, viditelná pouhým okem. Zelenavé larvy žijí na spodní straně listů, vysávají tekutinu z buněk a zanechávají po sobě cukernatý sekret. Na listech se objevují nezřetelné bělavé nebo žlutavé skvrny. Napadené listy se kroutí, žloutnou a opadávají.
Způsoby ochrany. Každé tři dny je nutný postřik insekticidy. Napadené listy, poupata a květy se odstraňují. Boj s tímto škůdcem je poměrně složitý, trvá často několik týdnů, protože část mušek při dotyku nebo rosení odlétá a napadá rostlinu znovu. Proto učiňte ochranná opatření i pro další rostliny v domě a preventivně je postříkejte insekticidem.

• Hlavní
• Sekce
• Zábava
• Nástroje
• Společnost
• Různé
• IQ test
• Kontakt