Italský chrtík (Italian Greyhound)

PSÍ SVĚT

Italský chrtík je přítulný, jemný, citlivý, veselý, rychlý, inteligentní pes.

ANGLICKÝ NÁZEV:
ital.: Piccolo Levriero Italiano, angl. Italian Greyhound
PŮVOD:
Kořeny plemene sahají až do starověkého Egypta, italští chrtíci mají původ v miniaturních chrtech ze severní afriky.
Pravděpodobně nebyl italský chrtík ve své minulosti nikdy ničím jiným, než společenským psem. Je jím již déle než dva tisíce let. Jeho existence na egyptském královském dvoře jako by předurčila jeho další oblibu. Vždy byl chován především příslušníky královských a šlechtických rodů, často býval společníkem vysoce postavených dam. Jedním z mnoha jeho příznivců byl Bedřich Veliký (pruský král), který měl údajně okolo padesáti chtíků na svém císařském dvoře.
Býval často zbytečně hýčkán, ba rozmazlován. Populárním, a tedy hojně chovaným, se stal v 19. století. Bohužel to na plemeno mělo negativní vliv.
Proto od počátku dvacátého století probíhala regenerace chovu. Dnešní podobu italský chrtík získal ve čtyřicátých letech dvacátého století
POPIS:
Hlava je dlouhá, tě­lesný formát je kvadratický, tělesné li­nie a tvary ve zmenšení připomínají greyhounda a zejména arabského chrta - sloughi, celek je ovšem jemnější a elegantnější, což zdůrazňuje zvýšená pohyblivost a půvabné postoje. Je o něm možno hovořit jako o vzoru elegance a vybraných způsobů. Je čilý, inteligentní a něžný.
Hlava - je dlouhá, její celková délka se rovná 4/10 kohoutkové výšky. Mozkovna a čcnichová partie jsou stejně dlouhé. Prodloužená linie mozkovny je rovnoběžná s linií nosního hřbetu. Stop je jen velmi málo vyznačen. Mozkovna je plochá. Kůže na hlavě je hladká, jemná. Nadočnicové partie musejí být jemně modelované.
Nos - musí být tmavě pigmentován, přednost se dává černé barvě. Zuby - musí být zdravé, skus je nůžkový, úplný. Čenichová partie - je zašpičatělá, okraje pysků jsou tmavě pigmentované. Pysky jsou jemné, přiléhající, i v koutcích dokonale uzavřené.
Oči - velké, výrazné, ani zapadlé, ani vypoulené, okraje očních víček přiléhají (nesmí být vytvořeno ani entropium, ani ektropium). Oční duhovka je tmavé zbarvená, okraje očních víček jsou tmavě pigmentované.
Uši - dosti vysoko nasazené, malé, jemné. Neseny jsou dozadu složené, těsně přiložené k týlu a šíji tak, aby vnitřek byl viditelný. Při vzrušení se spodní část ucha vztyčí, kdežto horní se odkloní vodorovně do strany, utvoří tzv. stříšku.Krk - jeho délka se rovná délce hlavy. Šíje je mírně klenutá, přechod do kohoutku je strmý. Krk musí být suchý, bez laloku, jeho přední profil lehce vystupuje vpřed.
Hrudní končetiny - Lopatky - jsou poněkud šikmo uložené, kryté zřetelnými, vystupujícími svaly. Ramena - úhel mezi lopatkou a pažní kostí je velmi tupý, pažní kosti jsou rovnoběžné se střední rovinou těla. Předloktí - je tvořeno lehkými kostmi, při pohledu zepředu i ze strany je rovné, kolmé. Lokty nesmějí být ani vbočené, ani vybočené. Vzdálenost od podkladu k lokti je poněkud větší než vzdálenost od lokte ke kohoutku. Zápěstí - při pohledu ze strany jsou zešikmená, při pohledu zepředu dokonale rovná, pokračují v linií předloktí. Jsou suchá, s minimem podkožní tkáně. Tlapky hradních končetin- malé, suché, téměř oválného tvaru, s dobře klenutými prsty, jež jsou vzájemně spojené. Jsou porostlé krátkou a hustou srstí.
Drápy jsou černé nebo tmavé, odpovídající barvě srsti na těle a bílým znakům na tlapkách, jež se tolerují. Tlapky pánevních končetin jsou méně oválného tvaru, jinak stejné. Trup - délka těla je menší než ko­houtková výška, nanejvýš stejná. Hřbetní linie je rovná, bedra jsou vyklenutá. Zadní část klenutých beder plynule přechází do zádě. Hrudník je úzký, žebra dosahují k úrovni loktů. Linie břicha je z profilu vysoko vytažená. Záď srázně spadá.
Ocas - je nízko nasazený, již od koře­ne jemný. Zužuje se do špičky a je po­kryt krátkou srstí. V první polovině své délky je rovný, svislý, v druhé polovině obloukovitě zahnutý. Pro zjištění jeho délky jej protáhneme mezi pánevními končetinami směrem ke kyčli na jedné nebo druhé straně. Špička ocasu má poněkud přesahovat úroveň kyčelního hrbolu.
Pohlavní orgány - u psů jsou v šourku uložená dvě dokonale vyvinutá. Pánevní končetiny - Stehna - dlouhá, suchá, tvořená zře­telně oddělenými, neobjemnými svaly. Bérce - tvořené jemnými kostmi, dokonale suché. Hlezna výrazně zaúhlená. Nárty jsou při pohledu zezadu dokonale rovné, tvoří prodloužení linie bérců. Kůže a osrstění — Kůže - tenká, na všech částech těla dobře přiléhající (výjimkou jsou lokty, kde je volnější).
Pohyb - je pružný a harmonický.
VÝŠKA:
Pes a fena má v kohoutku 32 až 38 cm.
VÁHA:
Do 5 kg.
SRST:
Srst - rovná, jemná, jednotně zbarvená. Přípustné barvy jsou: černá, břidlicově šedá a plavá v jakémkoli odstínu. Bílé znaky se tolerují na hrudi (zepředu, tj. na prsou) a na tlapkách.
CHARAKTER:
Italský chrtík je přítulný, jemný, citlivý, veselý, rychlý, inteligentní pes.
PÉČE:
Vyžaduje pravidelné procházky a fyzické zátěže.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Italský chrtík se průměrně dožívá 11 až 13 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký pes.
VYUŽITÍ DNES:
Společník.
PLEMENO:
FCI X. - Chrti.
Sekce 3 – Kratkosrtsé chrti.
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
IT
ČÍSLO STANDARDU:
200/ 17. 06. 1998 (Italie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
30. 03. 1992

Článek poskytla CHS: DE MARTE MOOR