ZEMĚ SVĚTA
Belgie je malý západoevropský stát, který se z větší části rozkládá mezi Francií a Německem a částečně na pobřeží Severního moře, které se táhne v délce 65 km. Belgická ekonomika představuje jednu z nejvyspělejších v Evropě i ve světě.
Belgie: Očima cestovatele...
Úvod.
Belgie je standardní západoevropský stát. Klasických turistických zajímavostí tu najdeme méně než jinde. Belgie je ovšem také zemí, kde která měla v nedávné minulosti nejhustší železniční síť v Evropě. Jen úzkorozchodných železnic (tramvají) bylo v určité době kolem 4.000 km a dalo se jimi dojet téměř do každé vesnice. I síť běžných železnic byla hustá. To vše je nyní minulostí. Po druhé světové válce proběhla modernizace, v jejímž rámci zanikly téměř všechny tramvaje i značná část místních drah. V trase většiny z nich jsou dnes cyklostezky nebo se těleso použilo pro rozšíření souběžné silnice. Někdejší oblíbený dopravní prostředek dnes často připomínají jen ulice označené "Tramstraat" nebo autobusové zastávky s výmluvným názvem "Oud Station".
Vedle hlavních tratí zůstalo i několik normálně- i úzkorozchodných železnic s muzejním provozem. Snímky a reportáže z jejich návštěvy najdete na těchto stránkách. Pokud vás zajímá víc, podívejte se na velmi pěkně zpracovanou historii belgických tramvají od Wima Kusee, seznam muzejních spolků na serveru UNECTO a stručný přehled na stránkách Steane. Nejaktivnějším organizátorem nostalgických jízd po neprovozovaných tratích je PFT-TSP. Rozhodně si nenechte ujít oficiální mapu belgické železniční sítě (včetně neprovozovaných, soukromých a nákladních tratí).
Jak se dá bez auta pohybovat po Belgii? Upřímně řečeno, moc snadné to není. Železnice vede jen do větších měst a autobusy, které spojují ta ostatní, jezdí hlavně o víkendech sporadicky.
Vždy tomu tak ale nebylo. Ještě v 50. letech dvacátého století existovala síť 4000 km úzkorozchodných železnic (tramvají), které sloužily pro osobní i nákladní dopravu a zajišťovaly spojení i menších obcí na běžné železniční tratě. Tento systém vznikal postupně od roku 1885. Po druhé světové válce, s rychlým nárůstem automobilismu, ovšem přestala být tak hustá síť udržitelná. Do 70. let většina úzkorozchodných tratí zanikla, udrželo se jen několik muzejních drah, tratě na pobřeží (De Panne - Knokke) a tramvaje v Bruselu, Antverpách, Gentu a Charleroi.
Jedním z mála pozůstatků po belgických úzkorozchodných železnicích je tramvajové muzeum ve valonském Thuin. Založil jej v roce 1972, prakticky na poslední chvíli, student Alain Francotte se svými přáteli. Dnes zde můžeme obdivovat nejen úctyhodnou sbírku elektrických a motorových vozů, ale můžeme se i projet po zachovalém úseku trati, za normálních okolností propojeném s tramvajovou sítí (pré-metro) v Charleroi.
Na dalších stranách si můžete prohlédnout několik fotografií z návštěvy muzea. Bohužel, v roce 2004 je uzavřen most přes řeku Sambre, takže se dá dojet jen asi 2 km ve směru Charleroi. Oprava mostu se plánuje na konec roku. Koho zajímá víc, může si přečíst zajímavou historii belgických tramvají a vyzkoušet odkazy na další belgické muzejní spolky.
Tramvaj u jeskyní Han
06.06.2004
Belgie byla do 50. let dvacátého století rájem pro všechny milovníky železnic. Po normálním nebo úzkém rozchodu se dalo dojet téměř kamkoliv. Dnes je tomu jinak. Většina úzkorozchodných drah (tramvají) přestala existovat do roku 1960, a do dnešního dne se zachovalo jen několik provozů. Jedním z nich je krátká trať Han-sur-Lesse - Grotes, součást turistického areálu jeskyní Han.
Provoz byl zahájen v roce 1906. Trať, určená především pro turisty, odbočovala z čtyřicet kilometrů dlouhé úzkorozchodné dráhy Rochefort (na zrušené normálněrozchodné trati z Jemelle) - Wellin - Graide (trať 166 Dinant - Bertrix). V létě 1935 zde jezdilo 9 párů vlaků z Rochefortu. V roce 1955 byla zrušena trať Rochefort - Graide, turisticky atraktivní odbočka k jeskyním ale zůstala. Naopak, na obou koncích byla trať mírně prodloužena, aby umožnila pohodlnější přístup z návštěvnického centra ke vstupu do jeskyně.
Dnes je jízda historickou tramvají nedílnou součástí návštěvy jeskyní. Vstupenka je společná - samotné projetí trati není povoleno. Protože východ z jeskyní je na jiném místě, vrací se soupravy z horní stanice prázdné. Jeskyně jsou masívně inzerované po celé Belgii a v době mé návštěvy sem proudily davy turistů.
Doprava do areálu bez vlastního auta je poměrně jednoduchá - je nutné nejdříve dojet vlakem do Jemelle (hodinový takt) a tam přestoupit na autobus TEC (v současnosti - listopad 2004 - linka 29 Jemelle - Wellin, výstup na zastávce Han-sur-Lesse Eglise, také zhruba hodinový takt). Podle toho, co jsem viděl, ale většina lidí přijíždí autem. Autobusová doprava v Belgii je hlavně o víkendech poněkud nepřehledná a sporadická, takže se nemůžeme divit běžným turistům, že se jim nechce na ni spoléhat.
Na dalších stranách uvidíte několik fotografií z projížďky vlakem i návštěvy areálu. Více informací o dráze najdete na oficiálních stranách jeskyní Han, ze kterých jsem čerpal některé podklady. Historickým tramvajím se věnuje také stránka o muzeu Thuin na tomto serveru. Pokud se sem vypravíte, neopomeňte také malé železniční muzeum v Jemelle (Centre du Rail et de la Pierre), které přibližuje historii železniční dopravy a hornické činnosti v okolí.
Vennbahn
07.08.2004
Jako Vennbahn se označuje síť železnic na východě Belgie, na území, které do roku 1918 patřilo Německu. Označení dostala podle regionu - Hohes Venn nebo Hautes Fagnes. Vznikla v letech 1885-89 s cílem zlepšit spojení okrajových regionů se zbytkem státu. Během 1. světové války ji armáda využila při útoku na Francii a rozšířila o další tratě.
Po roce 1918 se oblast kolem Eupen a Malmedy dostala do Belgie, a s ní i většina Vennbahn. Úseky trati, které procházely Německem, se z rozhodnutí velmocí staly rovněž součástí Belgie. Dráha tak v Německu vytvořila pruh belgického území.
Po druhé světové válce, v jejímž závěru byly některé tratě zničeny v bojích, se obnovilo předválečné uspořádání. Železniční doprava ovšem postupně upadala a nakonec se omezila jen na turistický provoz. Poslední muzejní vlak odjel 8. listopadu 2003, a od té doby leží železnice ladem.
Protože zařízení Vennbahn podléhá zkáze a není jisté, zda ještě někdy dojde k obnovení provozu, uspořádal belgický spolek PFT-TSP 7. srpna 2004 projížďku po sjízdných úsecích. PFT-TSP je nezisková organizace, která obnovuje a udržuje historická vozidla (muzeum Saint-Ghislain), provozuje muzejní dráhu Ciney - Spontin, vydává časopis Op de Baan a příležitostně pořádá zvláštní jízdy na zajímavé belgické tratě.
Trasa vedla z Brusselu po běžných tratích přes Liége a Rivage do Trois-Ponts, a pak po Vennbahn do Büllingen, zpět do Weywertz, úvratí do Sourbrodt a nakonec přes Trois-Ponts do Bruselu. Zbytek sítě bychom si projeli rádi, ale byl už prohlášen za nesjízdný. I tak jsme toho během dne hodně uviděli. Účastnilo se několik set lidí. Vlak tvořilo 9 historických vozů první třídy, tažených dvěma lokomotivami s postrkem.
Na dalších stranách si můžete prohlédnout fotografie. Pro lepší orientaci poslouží plánek sítě. Pokud se chcete dovědět víc, doporučuji vynikající historickou studii na serveru Rinbad, stránky Vennbahn V.o.E., posledního provozovatele muzejní dopravy, a fotogalerii jednoho z dalších účastníků akce. Na akci rozdávali letáky také zástupci jisté Railtour 11911, která by zřejmě chtěla turistické vlaky obnovit. Ovšem jak jejich prázdná webová stránka napovídá, k praktickému provedení mají daleko. Větší naději mohou mít šlapací dreziny, kterými lze projet hraniční úsek Sourbrodt - Kalterherberg.
Článek v rámci spolupráce poskytla webová stránka: railtrips.euweb.cz/
Název CZ: Belgické království
Název ENG: Belgium
Originální název: Royaume de Belgique (francouzsky)/Koninkrijk Belgie (vlámsky)
Hlavní město: Brusel (953 500 obyv.)
Počet obyvatel: 10 349 390
Rozloha (km2): 30 510
Hustota osob/km2: 335
Umístění: Západní Evropa
Sousedi: Francie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko
Úřední jazyk: vlámština, francouzština
Gramotnost: 98 %
Náboženství: katolíci (90%)
Národnostní složení: Vlámové (58%), Valoni (33%)
Politický stav: království, federativní konstituční monarchie
Členství v mezinárodních organizacích: EU, NATO, OSN, CE, OBSE, OECD
Měna: euro (EUR) = 100 centů
Kurz (Kč): 1 euro = 29,700 (25. 8. 2005)
Časové pásmo: UTC +1hod, SEČ
Mezinárodní zkratka: BEL
Doména (internet): .be
Předvolba (telefon): 0032
mobil: 00324, 0032446
Ekonomika: Belgická ekonomika představuje jednu z nejvyspělejších v Evropě i ve světě. Státní dluh je velmi nízký (nepředstavuje ani 10% HDP), nízká míra inflace, nezaměstnanost se v současné době drží pod 10%. Na tvorbě HDP se služby podílí ze 72%, průmysl 25% a zemědělství 3%. Ve službách pracuje více jak 70% práce schopného obyv. a v průmyslu zhruba 22%.
Hlavní odvětví ekonomiky: služby
HDP (USD): 298,2 mld.
HDP (na 1 obyv. v USD): 29 000
Vodní plocha (km2): 280
Velká města: Antverpy, Gent, Lovaň, Lutych, Mons, Ieper, Ostende, Arlon
Hlavní řeky: Lys, Meuse (Máza), Schelde (Šelda)
Moře: Severní moře
Podnebí: mírný pás
Úhrn srážek: průměr srážek 780-1000 mm, v Ardenách 1500 mm
Roční teploty: chladná léta (průměrná teplota 14-18 stupňů Celsia), v zimě je průměrná teplota kolem nuly
Reliéf: Severozápad tvoří nížiny, které se od moře zvedají jen mírně (max. 100 m n. m.). Střední Belgii tvoří pahorkatina, stoupající na jihovýchodě až na 200 m n. m. Jižně od údolí Maasy a Šámbre je náhorní plošina a parovina rozbrázděná hlubokými údolí. Nejvyšší vrchol je Botrange (692 m n. m.) ve hřbetu Hautes Fagnes. Na jihu je průměrná nadmořská výška 300-400 m n. m.
Využití plochy: orná půda (24%), lesy (21%), pastviny (20%), ostatní (35%)
Flora: Lesy mírného pásu (buk, jehličnany)
Fauna: velmi bohaté a rozmanité živočišstvo podobné středoevropskému
Zajímavosti (architektura): svobodná univerzita v Bruselu, radnice s gotickou fasádou v Mechelenu (ze 14. stol.), vodní hrad v Beerselu (ze 14. stol.), „ocelové město“ - ocelárny u Charleroi v Henegavsku, Gent (dům francouzský lodníků), Bruggy (radnice), Antverpská katedrála, katedrála v Tournai, zámek Walzin, radnice v Lovani
Zajímavosti (příroda): údolí řeky Semois v Ardenách
Popis státu: Ve starověku bylo toto území osídleno keltskými i germánskými kmeny. Po dobytí caesarovými vojsky se stala součástí Galie. Od 4. stol. sem pronikalo křesťanství. V 5. stol. toto území obsadili Frankové. V raném středověku toto území patřilo Francké říši. Ve středověku se Brusel a Bruggy stala významnými obchodními centry Západní Evropy. Ve 14.-15. stol. bylo toto území sjednoceno pod vládou burgundského vévodství. Roku 1477 připadlo Habsburkům. Od roku 1516 součást Španělského Nizozemí. V 1. pol. 16. stol. byla belgická města jedna z nejvyspělejších v Evropě. Velmi jim pomáhal námořní obchod a zámořské objevy. Po nizozemské revoluci se severní provincie odtrhly od Šp. Nizozemí a vytvořilo se tak území dnešní Belgie (vyjma oblasti Lutychu). Roku 1713 po válce o španělské dědictví toto území připadlo Rakousku. V roce 1790 vznikly Spojené belgické státy a v letech 1794-1814 násilně připojeno k Francii. Pod nadvládou Francie začala postupná industrializace země. Později se území stalo součástí Spojeného království nizozemského. V roce 1830 došlo k belgické revoluci, jako důsledek hospodářských, etnických a náboženských odlišností.
4.10.1831 byla vyhlášena samostatná Belgie a 7.2.1832 vydána belgická ústava. Na mezinárodní londýnské konferenci v roce 1831 byla uznána belgická nezávislost. Prvním belgickým králem se stal Leopold I. Během vlády Leopolda II. se Belgie stala nejprůmyslovější zemí světa a získala i kolonii v Africe (Belgické Kongo). Za I. světové války byla Belgie, i přes svoji neutralitu, obsazena Německem. Během války zde došlo k velkým škodám. Po skončení války bylo k Belgii připojeno Porýní a Morsmet. Roku 1936 Belgie opět vyhlásila neutralitu. Neutralitu opět porušilo Německo dne 10.5.1940 a následně zemi obsadilo. O osm dní později král Leopold III. kapituloval a vláda odešla do britského exilu. Porýní a Morsmet se staly součástí Německa. Dne 7.9.1944 se belgická vláda vrátila na osvobozené území. Král Leopold III. byl v letech 1944-45 v německém zajetí. Byl považován za kolaboranta a v roce 1945 odešel do exilu a roku 1951 abdikoval. V roce 1948 podepsána celní dohoda mezi Belgií, Lucemburskem a Nizozemskem. Vznikl tak Benelux. Roku 1957 vstoupila do Evropského hospodářského společenství (resp. Evropské unie). V hl. městě Bruselu má sídlo řada vrcholných institucí EU. Od 60. let 20. stol. rostly konflikty mezi vlámským a valonským obyvatelstvem. Kvůli stabilizaci situace byl v roce 1977 přijat tzv. edmontský pakt o národnostním uspořádání Belgie. Roku 1980 proběhly některé federalizační úpravy a v roce 1993 byla schválena nová ústava.
Malý západoevropský stát, který se z větší části rozkládá mezi Francií a Německem a částečně na pobřeží Severního moře, které se táhne v délce 65 km.
Král má formálně moc výkonnou, jmenuje ministry, ale v podstatě plný reprezentační funkci. Belgie má dvoukomorový parlament. Vláda se skládá rovnoměrně ze zástupců vlámského a valonského obyvatelstva.
Belgie měla rozsáhlé ložiska uhlí a železné rudy. Ve třetí čtvrtině 20. stol. se zásoby začaly tenčit a došlo k rozsáhlému omezování těžby. Poslední uhelný důl byl zavřen v roce 1992. Důsledkem byla velká nezaměstnanost. To si vyžádalo rozsáhlou restrukturalizaci. V současné době je průmysl soustředěn na petrochemii, umělé hmoty, farmacii a zpracování dat. Více než polovina zahraničního obchodu se uskutečňuje s Francií, Nizozemskem a Německem. Belgičané mají vysokou životní úroveň. Úřady Evropské unie sídlící v Belgii jsou značným přínosem pro HDP, které dosahuje ze 2/3 úroveň HDP Německa.
|