Svatobernarský pes (Saint Bernard)

Zvětšit :::

ANGLICKÝ NÁZEV: franc. Saint Bernard, něm. St. Bernardshund a). Svatobernardský pes dlouhosrstý - St. Bernardshund Langhaaring b). Svatobernardský pes krátkosrstý - St. Bernardshund Kurzhaaring PŮVOD: Staré švýcarské plemeno. Jejich vzdálenými předky jsou dogy, které se účastnily pochodů římských dobyvatelů. V 17. století mniši augustiniánského kláštera svatého Bernarda ve švýcarských Alpách chovali obrovské hlídací psy, které používali v horách k hledání a zachraňování zbloudilých poutníků. Nejvíce se proslavil svatobernardský pes jménem Barry, který v letech 1800 – 1812 zachránil v zasněžených průsmycích 40 lidí. Ve Velké Británii se plemeno stalo známým roku 1865. Roku 1888 zahájil činnost Klub ctitelů svatobernardského psa v USA. POPIS: Jde o plemeno pracovních psů skupiny horských psů. Hlava je objemná, masivní. Čelo široké, vypouklé, stop hluboký. Ocas je dlouhý, vysoko nasazený, nikdy není zatočen nad hřbetemd. VÝŠKA: Výška v kohoutku u psů 70-90 cm, pro feny 65-80 cm. VÁHA: 50 – 70 kg SRST: Srst je hustá, drsná, u krátkosrstých forem přilehlá, u dlouhosrstých lehce zvlněná, dlouhá. Zbarvení: různé odstíny rezavé s tmavými plochami a bílými znaky, také bílé s rezavými znaky. CHARAKTER: Mírumilovný, přátelský pes, oddaný přítel dětí i dospělých. Lehce se podrobuje výcviku. Dobře se hodí pro pátrací a záchranou službu. Výborně plave. PÉČE: Pro svatobernardského psa se doporučují pravidelné procházky. PLEMENO: FCI II. - Pinčové a knírači, molossoidní a švýcarští salašničtí psi. Sekce 2.2 Molossi, horští psi. Bez pracovních zkoušek. OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR: SB ČÍSLO STANDARDU: 61 / 24.03.1993 (Švýcarsko)