Jihoruský ovčák (South Russian Ovcharka)
život s Maxem / Irena (Náš život s Maxíčkem je jeden velký fofr. Je ještě psí puberťák a tak jedna lotrovina stíhá druhou. Zničil už snad vše, na co si vzpomenu, korunoval to rozkousaným foťákem a mobilem a to tak, že obojí šlo rovnou do popelnice. Přitom se na mě dívá tak, že věřím tomu, že za to mohu já, že jsem to tam nechala ležet. No prostě zlatíčko. Jinak se hrozně rád mazlí, jenže to vždy vypadá, že se na mě řítí barák. Miluje házení čehokoli, za nejlepšího a rovnoceného kamaráda považuje koně od sousedů. Boudu má ohromnou, a tak si jí zařizuje věcmi z naší domácnosti, když něco hledámke, jdeme na jistotu, ale spí na verandě baráku, protože bez nás nemůže být. Myslím, že s ním už nikdy celá rodina nepozná nudu, ale přece jen doufáme, že časem dostane trochu rozumu. Zdravím všechny pejskaře Irena)
 Zvětšit :::
Jihoruský ovčák nádherně chrání dům, zahradu i jiné území, které pokládá za svoje vlastnictví. PŮVOD: Plemeno služebních psů, které bylo vyšlechtěno ve stepích Ukrajiny. Na konci 18. století, byly za účelem šíření tohoto plemene také ve stepích Nové Rusi, objednány ze Španělska ovce s tenkým rounem. Spolu s nimi byly přivezeni i psi, kteří byli speciálně určení pro pro pastvu těchto ovcí a jejich ochranu před dravci. Avšak malí asturijští (dle názvu území na severu Španělska) ovčáci se ukázali jako nevhodní pro ochranu stáda před stepními vlky. Asturijské ovčáky křížili s místními „tatarskými“ ovčáky, kavkazského druhu, a chrtovými psy, široce rozšířenými na Krymu. Vzhledem je jihoruský ovčák velice podobný na kavkazského, avšak chrti dali ovčákům vysokou postavu a silný typ konstituce. Cílem psů byla ochrana pastýřů, ovcí a strážní služba. Na konci 19. století byli vybráni nejlepší psi k šíření na území Askania-Nova. A v roce 1933 byl dle tohoto vzoru v městě Džankoe vytvořen „plemenný střed“. V době druhé světové války plemeno utrpělo ztráty, a teprve v 60. letech 20. století začalo jeho obrození. POPIS: Kostra je pevná, avšak není masivní. Hlava je prodloužená, mírně široká. Břicho vtažené, bedra kulatá. Ocas spuštěný k ohebným kloubům a ohnut do polokruhu. VÝŠKA: Pes má v kohoutku nejméně 65 cm a více. Fena má v kohoutku nejméně 62 cm a více. VÁHA: Neudává se. SRST: Srst je dlouhá, chundelatá. Základní vlas je hrubý a drsný, podsrstí má měkké a husté. Délka srsti je okolo 15 cm, u některých psů do 35 cm. Zbarvení: bílé, bílé s žlutým pelem, popelavě šedé. CHARAKTER: Jihoruský ovčák nádherně chrání dům, zahradu i jiné území, které pokládá za svoje vlastnictví. Od přírody je obezřetný a nedůvěřivý k cizím lidem. V rodině výborně žije v souladu s dětmi, je velmi přátelský. PÉČE: Nevyžaduje žádnou zvláštní péči. PLEMENO: FCI I. - Ovčáci a honáčtí psi. Sekce 1 - Ovčáčtí psi se zkouškou z výkonu. OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR : JRO ČÍSLO STANDARDU: 326 / 30.09.1983 (Rusko) |
|
|
Více na www: Www.celysvet.cz Zobrazit článek Zobrazit forum Psi plemena (486) |