Jugoslávský trikolorní honič (Serbian Tricolour Hound)

Zvětšit :::

ANGLICKÝ NÁZEV: angl.: Serbian Tricolour Hound; srb.: Srpski Trobojni Gonic; čes.: Jugoslávský trikolorní honič PŮVOD: Jugoslávský trikolorní honič má stejný původ, jako ostatní balkánští honiči. Tvrzení, že je toto plemeno pouze variantou či obměnou Srbského honiče, bylo v roce 1946 vyvráceno, plemenu byl udělen status a byl vypracovaný jeho první standard. Jugoslávský trikolorní honič byl kynologickým kruhům představen na mezinárodní výstavě psů v Bělehradě 7. a 8. června 1950. FCI plemeno uznalo a standard publikovalo 25. června 1961. POPIS: Jugoslávský trikolorní honič je střední velikosti a robustní konstituce. Je živý, aktivní a energický. Délka těla měřenu od bodu ramen po hýždě je o 10% větší než jeho výška v kohoutku. Délka hlavy odpovídá 45% jeho výšky v kohoutku. Hlavu má štíhlou, horní linie lebky jsou divergentní. Lebka je při pohledu z profilu a zepředu mírně kulatá, se zřetelnou čelní brázdou. Týlový hřeben má ne příliš vyvinutý. Vzdálenost mezí základem uší je stejná jako mezi stopem a týlovým hřebenem. Stop je téměř neznatelný. Nos má dobře vyvinutý a vždy černý. Čenich je vždy kratší než lebka, ideální vztah mezi délkou čenichu a lebky je 8,5/10. Čelo je rovní, postranní linie čenichu jsou konvergentní ( sbíhavé). Rty má tenké, dokonale padnoucí, středně vyvinuté, vcelku krátké, na konci čenichu kulaté, okraje rtů by měly být vždy černé. Líce má pevné. Oči jsou střední velikosti, mandlově tvarované, téměř oválné. Zbarvení okrajů víček je vždy tmavé, upřednostňuje se černé. Uši má vysoko posazené, jsou střední délky i velikosti, svěšené, spadají do blízkosti uší, špička uší je tvarem mírně oválná. Krk má silný, přibližně stejné délky jako hlava, jeho horní linie je jen mírně klenutá. Krk je šikmý 45 až 50 stupňů k vodorovné rovině. Tělo má pravoúhlé, délka těla je o 10% větší, než jeho výška v kohoutku. Linie těla je rovná, kohoutek jen mírně vyznačený. Záda jsou rovná, silná, dlouhá a dobře svalnatá. Hruď je silná, vysoká do 50% jeho výšky v kohoutku, obvod hrudi je o 20% větší než jeho výška v kohoutku. Ocas má u základu silný, směrem ke konečku se zužuje, koneček dosahuje úrovně hlezen, je nošený v mírném zakřivení nahoru, nikdy není zvednutý nad linii zad, je hojně pokrytý srstí. Končetiny má rovné, silné, svalnaté a rovnoběžné. Lokty má pevné, blízko u těla, jejich výška od země se rovná 50% jeho výšky v kohoutku. Kůži má pružnou, dobře zbarvenou, k tělu pevně přiléhající. Chůzi má aktivní a pružnou, s charakteristickými dlouhými kroky, má volný a lehký klus, harmonický a vyrovnaný. VÝŠKA: Pes má v kohoutku 45 až 55 cm, ideální výška je 51 cm. Fena má v kohoutku 44 až 54 cm, ideální výška je 49 cm. VÁHA: Jugoslávský trikolorní honič váží v rozmezí 20 až 25 kg. (Standard FCI hmotnost neuvádí.) SRST: Jugoslávský trikolorní honič má srst krátkou, hustou zářivou, na celém těle dobře přiléhající, podsrstí je dosti dobře vyvinuté. Srst je mírně delší na zádech, stehnech a spodní straně ocasu. Základní zbarvení je tmavě červené nebo liščí červené, s černým pláštěm nebo sedlem. Na hlavě může být bílá hvězda a požár, který se táhne čenichem dolů, který tvoří kompletní nebo částečný límec pod a kolem krku. Bílá značka je povolena na hrudi, může se rozšiřovat až ke špičce prsní kosti a dosáhnout břicha a vnitřní strany končetin. Konec ocasu může být bílý. Bílé zbarvení však nesmí tvořit více než jednu třetinu celkového povrchu těla. CHARAKTER: Jugoslávský trikolorní honič je věrný, oddaný a loajální pes, je milý, živý a temperamentní. Je také spolehlivý a pozoruhodně přilnavý, vnímavý a poslušný. PÉČE: Jugoslávský trikolorní honič potřebuje dostatek pravidelného pohybu, dlouhé procházky a pravidelnou zátěž. Jinak nepotřebuje žádnou zvláštní péči. PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA: Jugoslávský trikolorní honič se průměrně dožívá 12 až 14 let. VYUŽITÍ PŮVODNÍ: Lovecký pes. VYUŽITÍ DNES: Lovecký pes a společník. PLEMENO: FCI VI. - Honiči, barváři a příbuzná plemena. Sekce 1.2. – Honiči střední velikosti. S pracovní zkouškou. OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR : JTH ČÍSLO STANDARDU: 229/ 11. 12. 2002 (Velká Británie) DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU: 26. 11. 2002