Harrier (Harrier Dog)

Zvětšit :::

ANGLICKÝ NÁZEV: angl.: Harrier PŮVOD: Harrier byl vyšlechtěn ve Velké Británii ve 13. století, a to především k honu zajíců. Jedna verze říká, že název pochází od anglického „hare - zajíc“, tzn. lovecký pes zajíců, druhá verze nám tvrdí, že název plemene pochází od norského dialektu slova „harrier – lovecký pes“. Předpokládá se, že tito psi byli zavezeni na Britské ostrovy starověkými Římany. Z dochovaných historický pramenů víme, že Harrier byl užíván k pěšímu lovu zajíců již v roce 1620, a to v tzv. „penistonské smečce britských harrierů. V 18. století byl vyšlechtěn nejrychlejší předchůdce dnešního Harriera, využívaný ke štvanicím. V tomto období však plemeno Harriera téměř vyhynulo a zachráněn byl právě zkřížením s Foxhoundem. Na počátku 20. století došlo za hranicemi jeho domoviny k jeho vymizení. Během této doby se v něm však podařilo šikovně zkřížit vlastnosti Foxhounda a Bígla, zůstává však velikostně menším, než je Foxhound. Standard plemene byl uznán na konci 19. století. V dnešní době se Harrier rozšiřuje do Velké Británie a dalších evropských zemí, ale také do zemí jižní Ameriky i Asie, do USA i Kanady. POPIS: Harrier je elegantní, aktivní a svalnatý pes, kvadratického tvaru. Hlavu má výraznou a poněkud delší. Lebka je plochá, týlový hřeben jen mírně vyznačený. Nos má černý, dobře vyvinutý. Čenich má dosti dlouhý, spíše zašpičatělý, než zakončený do čtverce. Rty dobře překrývají dolní čelist. Oči má vždy tmavé, střední velikosti, nejsou příliš kulaté a nejsou výrazné. Uši má tvarované do písmena „V“, jsou téměř ploché, vcelku krátké, spíše vysoko posazené. Krk je spíše delší a volný, do ramen však dobře posazený, ve své horní části je mírně klenutý. Záda jsou rovná a svalnatá. Bedra má silná a mírně klenutá. Hruď má více vyvinutou v hloubce, než v šíři. Žebra má spíše plochá, než kulatá. Boky nejsou ani příliš plné, ani příliš vyhrnuté. Ocas je střední délky, s hrubšími, směrem ke konečku s mírně vstávajícími chlupy, je dobře nošený. Přední nohy má rovné a vertikální, ramena jsou sešikmená a svalnatá. Boky jsou silné, s nápadnými kyčelními kostmi. Tlapky nemá ani příliš těsné, ani příliš kulaté. Kůže je bíle zbarvená s černými značkami. Pohyb má pružný a chůzi vždy pevnou, stálou a rovnoměrnou. VÝŠKA: Harrier má v kohoutku 48 až 55 cm, upřednostňováno je však maximum do 50 cm. VÁHA: Harrier váží v rozmezí 22 až 27 kg. (Standard FCI hmotnost neuvádí.) SRST: Harrier má rovnou a hladkou srst, přiléhavou a ne příliš krátkou. Základní zbarvení je bílé, se všemi odstíny od černé do oranžové. Ve Francii převažuje trojbarevní zbarvení, s černým pláštěm, který překrývá horní část zad. CHARAKTER: Harrier je silný a lehký pes. Není tak silný a výkonný jako Foxhound, je však elegantnější a vznešenější. Je to živý pes, se silně vyvinutým loveckým instinktem a klid milujícím charakterem. Pro držení v městském bytě se nehodí. PÉČE: Harrier potřebuje zajistit dostatek aktivního pohybu. Pro městský život se příliš nehodí. PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA: Harrier se průměrně dožívá 11 až 12 let. VYUŽITÍ PŮVODNÍ: Lovec zajíců. VYUŽITÍ DNES: Lovec zajíců, lišek a společník. PLEMENO: FCI VI. - Honiči, barváři a příbuzná plemena. Sekce 1.2 – Honiči střední velikosti. S pracovní zkouškou. OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR : HAR ČÍSLO STANDARDU: 295/ 05. 03. 1998 (Velká Británie) DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU: 27. 11. 1974