Nové Hrady

Zvětšit :::

Úvod. Jedním z míst s bohatou minulostí, zasazených do krásné krajiny, jsou Nové Hrady, město, jehož poloha byla vždy přímo na česko-rakouském pomezí. V posledních třech staletích bylo město silně ovlivněno šťastným působením hraběcí rodiny Buquoyů, kteří vtiskli nejen městu, ale i celému širokému okolí zvláštní ráz. Nové Hrady se mohou pochlubit řadou historických památek, což není pro srovnatelně velká města obvyklé. Nesmíme zapomenout ani na malebné nížinaté okolí s rybníky a rozsáhlými lesy, ani na nedaleké Novohradské hory s nezničenou přírodou,průzračnými vodami a zdravými lesy, pro jejichž poznávání jsou právě Nové Hrady ideálním výchozím bodem. Historie. Nové Hrady vznikly jako strážní hrad s přilehlou osadou na Vitorazské stezce, vedoucí původně z Doudleb přes Trhové Sviny a Žár do rakouské Weitry. První písemná zmínka o Nových Hradech pochází z listiny z roku 1279, kde je uveden také Ojíř z Nového hradu, příslušník rodu Vítkovců. Roku 1359 koupili Nové Hrady Rožmberkové. Ti novohradské panství rozšiřovali přikupováním okolních vesnic a řadu nových osad sami založili. Pečovali i ohrad a přilehlé město. V roce 1368 obdrželo město Nové Hrady městská práva a město i hrad byl opevněn hradbami s hlubokým příkopem a dvěma branami s padacími mosty. Za Oldřicha II. z Rožmberka byly Nové Hrady vtaženy do ničivých válek s husity. Po krátkém obléhání bylo město i hrad vydrancováno a vypáleno. Po smrti posledního Rožmberka Petra Voka obdrželi Nové Hrady Švamberkové. Ti se ale zapojili do odboje proti císaři, a tak se nejdříve v březnu 1619 pokusil dobýt Nové Hrady císařský generál Dampierre. Druhý útok v červnu pod vedením Karla Bonaventury Buquoye byl úspěšný a posádka hradu se vzdala. Karel Bonaventura Buquoy obdržel panství Nové Hrady jako odškodnění za válečné výdaje od císaře Ferdinanda II. v roce 1620. Již roku 1621 padl při obléhání Nových Zámků. Po jeho smrti spravovala Nové Hrady za syna Karla Alberta vdova Marie Magdalena z Biglia. Ta se v roce 1635 přestěhovala do rezidence na náměstí, protože hrad její nároky na bydlení nesplňoval. Buquoyové v Nových Hradech žili do toku 1945. Památky. Hrad. Pochází z let 1225-1250 (Vítkovci). Dobytí Husity v r.1425, požáry i zemětřesení v r.1592, byly důvodem k úplné přestavbě v pozdně gotickém slohu. Hluboký příkop s padacími mosty chránil hrad před nepřáteli. Svojí hloubkou a rozsahem nemá v Čechách srovnatelnou obdobu. Od 17.stol sloužil jako obydlí panských úředníků. V roce 2000 byl návštěvníkům po 15.leté rekonstrukci zpřístupněn areál hradu včetně parkánu,příkopu a části bývalé expozice hyalitového skla,které je součástí sbírek Jihočeského muzea. V zadní části hradu byl původní novohradský pivovar. Radnice. Renesanční stavba z r.1553, v r.1749 barokně upravena a později vyzdobena na průčelí znaky města a rodu Buquoyů(1887). S radnicí byl spojen městský pivovar, který se nacházel v zadním traktu budovy. Ve 30.letech 20.století sem byla místo pivovaru umístěna sýrárna. Rezidence. Panský buquoyský dům na náměstí z r.1644 v barokním slohu byla postavena pro vdovu po generalisimu císařských vojsk hraběnku Marii Magdalenu Buquoyovou rozenou z Biglia, jako zámek. Rod zde sídlil až do r.1806, kdy přesídlil do Nového zámku. V rezidneci pak zůstaly jenom kanceláře hospodářského a stavebního úřadu panství a byty buquoyských zaměstnanců. Po roce 1945 byla předána lesnímu závodu. Nový zámek. Trojkřídlý empírový zámek byl postaven v letech 1801-1810. "Nový zámek" měl v přízemí kuchyňské místnosti a byty služebnictva, v prvním patře se nacházely společenské místnosti, hraběcí pokoje a divadlo s hledištěm, ve druhém poschodí byly pokoje pro hosty. K nejznámějším prostorám zámku patřila velká jídelna, přijímací salón, velký salón , modrý salón, kuřácký salón a hrací pokoj. Interiér byl zařízen rokokovým a empírovým nábytkem, velkým množstvím obrazů a loveckých trofejí. Po válce byl zámecký inventář zcela rozkraden. U zámku se nachází rozlehlý park, v němž původně stály skleníky, různé zahradní domky a skupina dřevěných staveb skotského typu. Kostel Sv. Petra a Pavla. Pozdně gotický kostel svatého Petra a Pavla vznikl na místě původního kostela, pocházejícího z doby před rokem 1284. Ten byl při požáru města v roce 1467 zničen. Nová stavba byla zahájena v roce 1500 a trvala až do roku 1590. Štíhlá hranolová věž byla kostelu přistavěna v roce 1628. Chrámové jednolodí je sklenuto hvězdovou a síťovou žebrovou klenbou. Sedlový portál v západním průčelí je z období po roce 1510. Raně barokní vybavení kostela z let 1672 - 1692 patří k nejkvalitnějším svého druhu v Čechách. V letech 1679 - 1685 byl ke kostelu přistavěn klášter servitů, barokní čtyřkřídlá stavba okolo rajského dvora. Klášter servitů. V září 1677 byl v Nových Hradech založen klášter servitů, v němž působilo zpočátku osm kněží a čtyři bratři. Od 50.tých let zde byla kasárna pohraniční stráže a objekt značně zchátral. Komunitu servitů se podařilo se zahraniční pomocí obnovit v roce 1991, řád dostal objekt zpět a provedl jeho generální opravu. Hrobka Buquoyů. Na okraji městského hřbitova byla v letech 1901-1903 postavena v novogotickém stylu podle plánů vládního rady Josefa Schulze z Prahy hrobka rodiny Buquoyů. Tympanon portálu nese pozlacenou mozaiku podle předlohy Maxe Švabinského. Na portálu krypty nacházející se pod kaplí je umístěn velký erb rodu Buquoyů. Hrobka je dnes užívána jako smuteční síň a zádušní kaple. Údolí. Chráněný park Terčino (též Terezino) údolí leží asi 1 km jihozápadně od Nových Hradů v údolí říčky Stropnicev Novohradských horách. Původně krajinářský park se rozkládá na území o rozloze okolo 140 ha. Park byl zřízen ve druhé polovině 18. století hrabětem Janem Nepomukem Buquoyem. Popud k jeho založení dala hraběnka Terezie Buquoyová, jejíž jméno nese park dodnes. Koncem 18. a počátkem 19. století prošel romantickými úpravami. Kromě tuzemských zde byly vysázeny i exotické dřeviny a vznikla tehdy většina staveb sloužících lázeňským účelům. Nejstarší je lázeňský dům z konce 18. století a Modrý dům z počátku století devatenáctého. Hlavní lázeňská budova a tzv. Švýcarský dům pocházejí z období romantismu 19. století. Dochoval se i starý hamr z konce 18. století. Malebnou scenérii údolí dotváří v západní části parku uměle vytvořený vodopád na Stropnici. Na východním okraji parku stojí na vyvýšeném místě v téměř původní podobě zřícenina gotické tvrze Cuknštejna. Terčino údolí je chráněno od roku 1949. Dnes slouží zejména rekreačním účelům. Parkem prochází vycházkový okruh a také dvě naučné stezky (NS Terčino údolí a lesnická naučná stezka), které seznamují návštěvníky s historií parku i se všemi zajímavostmi, které se zde vyskytují. Vede tudy také trasa červené turistické značky.Vstup do chráněného území je z Údolí pod Novými Hrady poblíž odbočky silnice k Horní Stropnici. Legenda o zakletém mnichovi. V novohradské Červené věži se před staletími zjevoval mnich. O půlnoci procházel zdmi a když potkal člověka položil mu otázku: "Které zvíře nestvořil bůh?" Ustrašení lidé odpovídali všelijak. Nikdy však neuhodli. Tehdy mnich zavrtěl smutně hlavou a upřel na ně ledový, mrtvý pohled. Člověka vždy zamrazilo do morku kostí a od té doby se vidiny zjevení nemohl zbavit a brzy na to umřel. Jednou na hrad přišel mladý kovář, žádat o službu. Hradní pán mu řekl: "Jestliže z Červené věže vyženeš mrtvého mnicha, můžeš se stát mým kovářem." Kovář byl statečný a ničeho se nebál, proto svolil. Po dobré večeři se vypravil na kutě. O půlnoci u jeho lože stanul mnich se stejnou otázkou na rtech. Odvážný kovář se nikterak nezalekl a hrdě odpověděl: "Kůň, protože má kopyta jako čert a nekleká si, když lehá." Mnich zhluboka vydechl a zmizel. Mnich byl zakletý, protože zpronevěřil koně chudého šlechtice. Kovář ho vysvobodil a vysloužil si dobré místo hradního kováře. Článek v rámci spolupráce poskytla webová stránka: newcastles.wz.cz/