Vladimír Iljič Lenin

Zvětšit :::

Datum narození: 22. dubna 1870 Místo narození: Simbirsk, Rusko Datum úmrtí: 21. ledna 1924 Místo úmrtí: St. Petersburg, Rusko ŽIVOTOPIS: Lenin a jeho mládí. Narodil se jako syn ruského šlechtice. Tehdy ještě nic nenasvědčovalo tomu, že v budoucnu bude mít na celé Rusko i na celý svět obrovský vliv. Jeho otec byl synem nevolníka, který se stal školním inspektorem v Simbirsku, a který se celý život věnoval vzdělávání těch nejnižších vrstev – dělnictva rolnictva. Jeho matka byla dcerou lékaře, který byl zároveň i vlastníkem půdy. Ve škole se Lenin prokázal jako chytrý a obzvláště inteligentní žák, trpěl však kvůli tomu odcizením. Měl vskutku vynikající výsledky a velice miloval čtení děl Goetha a Turgeněva, které ho ovlivnily po celý zbytek života. Prudký vliv na jeho dětství měly dvě významné tragedie. V roce 1886 zemřel jeho otec na mozkovou mrtvici, a následující rok byl za pokus o spiknutí a vraždu císaře Alexandra III. pověšen jeho bratr Alexandr. Po těchto událostech se Lenin zcela vzdal náboženství i politického systému, což bylo prvním krokem k jeho cestě revolucionáře. Vzhledem k tomu, že byl bratrem mrtvého revolucionáře, mnoho dveří se tak před ním navždy uzavřelo. Lenin a jeho studia. Nakonec se mu podařilo dostat se na Kazanskou univerzitu, kde studoval právo. Asi o tři měsíce později byl však za účast na studentských mírových protestech z univerzity vyhnán. Lenin tak byl akademickým světem zcela ignorován. Lenin vystudoval právo samostatně a v roce 1891 úspěšně prošel zkouškou. Kromě Práva četl Lenin díla Hegela, které mu lépe pomohly chápat Marxistickou teorii. Lenin a růst jeho moci. V roce 1893 se Lenin přestěhoval do St. Petersburgu, kde se zdokonaloval v Právu. Zde také zároveň začal aktivně rozvíjet marxistické, v té době zakázané, hnutí. Lenin seskupil všechny své členy do šesti buněk. Každá buňka měl svůj úkol, například vyšetřování průmyslových podmínek, shromažďování statistik a psaní revolučních brožur. Díky těmto svým skupinám – buňkám, se Lenin seznámil se svojí budoucí manželkou, Naděždou Krupskou, se kterou se v roce 1898 oženil. Lenin odcestoval do Švýcarska v roce 1895, kde se setkal lidmi, kteří propagovali sociální demokracii, jako např. Georgi Plechanov. Ti všichni se společně dohodli na způsobech a prostředcích, jak do Ruska přinést změny. Plechanov chtěl zasáhnout liberální střední třídu zatímco Lenin preferoval vzestup proletariátu. Tento nesouhlas vedl k rozštěpení sociální demokratické strany do Menševiků a Bolševiků. V dubnu 1899 Lenin vydal „Vývoj kapitalismu v Rusku“. Když se Lenin vracel do Ruska, vezl s sebou také ilegální brožury, na základě kterých chtěl začít vydávat Revoluční noviny. V předvečer první publikace byl Lenin a další vůdci zatčení. Lenin strávil ve vězení 15 měsíců. Když doba uvěznění vypršela, Lenin byl deportován na Sibiř. Tam také vstoupil do manželského svazku s Naděždou Krupskou. V roce 1900, po ukončení jejich doby exilu, společně emigrovali do Švýcarska, kde se jim nakonec jejich noviny „Jiskra“ podařilo vydávat. Během těchto společných let strávených ve Švýcarsku zaujal Lenin v sociální demokratické straně mocenské postavení. Jeho nekompromisní názory však byly hlavní příčinou rozdělení strany. Lenin a období nepokojů v Rusku. Masakr v roce 1905 v St. Petersburgu usvědčil Lenina o účinnosti a velké perspektivě násilných akcí. Masakr nastal, když Kozáci začali střílet na mírovou demonstraci, vedenou církevním otcem (popem) Georgiem Gaponem. Tato událost pak vedla k několika povstáním v Rusku. Lenin se po masakru urychleně vrátil do Ruska, po 2 následující roky se však slíbená revoluce neuskutečnila, neboť car Nikolaj II. pro upokojení lidu zajistil mnoho úlev. Leninovi tak nezbylo, než se opět vrátit do zahraničí. V roce 1917 se Rusko konečně dočkalo revoluce. Ve skutečnosti v tomto roku nastaly revoluce dvě. V březnu ocelářští dělníci v St. Petersburgu zahájili stávku, která sílila, až se tisíce lidí vypravili do ulic. Císařova síla se zcela zhroutila a sněmovna, vedená Alexandrem Kerenským, převzala kontrolu. Lenin udělal s Němci obchod, díky kterému se chtěl bezpečně dostat zpět do Ruska, převzít kontrolu nad státem a vysvobodit Rusko z 1. světové války. Kerentskyj tento předmět sporu převrátil. On odmítl Rusko z války, ve které Rusové trpěli hrozivé ztráty, vytáhnout. Proto se Lenin dostal do vlasti až v říjnu, a to po téměř bezkrevném převratu, po Velké říjnové socialistické revoluci. Lenin u moci. Ve věku čtyřiceti sedmi let byl Vladimír Iljič Lenin jmenován prezidentem společnosti lidových politických komisařů (Komunistická strana) a Sovětského Ruska. Problémy nové vlády byly obrovské. Válka s Německem byla skončená ihned, Leninův válečný pokřik byl "chléb, ne válku". Ačkoliv Rusko tehdy ztratilo “chlebovou oblast“- Ukrajinu, která připadla Německu, brzy na to ji Rusko získalo zpět, když bylo Německo v roce 1918 v 1. světové válce poraženo. Pozemky byly přerozdělené, část z nich šla do správy komunit, sestavených z dělníků (kolchozy). Továrny, doly, banky a komunikace byly převzaté státem. Ruská ortodoxní církev byla zrušená. Existence velké opozice nového režimu vedla k občanské válce v roce 1918 mezi Menševiky (bílí) a Bolševici (červení). Navzdory podpoře Velké Británie a USA byly Menševici poraženi. Hladomor a tyfus během let 1919 až 1921 Rusko téměř zničil, tehdy zemřelo asi 27 milionů lidí. Pro likvidaci takhle velké pohromy Lenin uplatnil nový hospodářský plán. Tento plán obsahoval několik velkých myšlenek, např. omezení soukromého průmyslu, za účelem oživení ekonomiky, nicméně plné účinky jeho záměrů nikdy nebyli vidět. V roce 1921 nechal Lenin brutálně potlačit vzpouru kronštadtských námořníků a několik rolnických povstání. Lenin na konci sil. V květnu 1922 utrpěl Lenin první sérii mrtvic, o necelý rok později měl druhou sérii. Ve dvou zbývajících letech svého života Lenin zkoušel režim napravit. Lenin viděl že je nezbytné učit se koexistenci s kapitalistickými zeměmi a odstranit neúčinnost jeho byrokracie. Lenin také usiloval o to, aby Trotskij, a ne Stalin, převzal jeho funkci, v této snaze však neuspěl. Stalin byl příliš chytrý a lstivý, dokonce i pro Lenina. V roce 1923 postihla Lenina mozková mrtvice, která ho již zanechala paralyzovaným a oněmělým. Lenin zemřel na rakovinu mozku 21. ledna 1924. Leninovo tělo bylo nabalzamováno a dodnes je pro turisty k vidění v Leninově mauzoleu na Rudém náměstí.