Hydroponie (Hydroponics)

Zvětšit :::

PĚSTOVÁNÍ ROSTLIN BEZ PŮDY. Obecný popis. Pěstování pokojových rostlin bez půdy patří ke vcelku novému směru domácího pěstování rostlin. Obecný název pro bezpůdní pěstování rostlin je hydroponie. Je však třeba rozlišovat hydroponie, jako celý směr ve vědě, a hydroponii, jako jeden ze způsobů pěstování kultur bez půdy, a to v živném roztoku. Charakteristickým rysem hydroponie je pěstování rostlin v umělém živném prostředí, kde jsou všechny požadované prvky v lehce stravitelně formě, a to sice formou roztoku. Jako náhrada půdy mohou být pro hydroponii využity organické substráty, voda, ale také záměrně připravené živné roztoky. Možnost použít náhradu půdy se dá vysvětlit tím, že půda přináší rostlině pouze 5% minerálních elementů. Zbývajících 95% si rostlina za pomoci sluneční energie sama vytváří z vody a oxidu uhličitého. Zvláštnost živného prostředí zanechává na hydroponii, dosud nezvyklém pěstování živých kultur bez půdy, svůj nesmazatelný otisk. Bez půdy můžeme v podstatě pěstovat jakoukoliv rostlinu. Existují však některé druhy pokojových rostlin, které se při hydroponním způsobu pěstování cítí lépe, než při běžném způsobu pěstování v půdě. Jsou jimi například azalka, asparagus, begonie, bromeliovité, vřes, koleus, kolumnea, rozchodník, pepřinec, tradeskancie, crassula, fuchsie, Chlorofytum a cineraria. Bez půdy se cítí výborně také kaktusy. Kaktusy, které jsou pěstované na štěrku, poskytují opravdu zajímavou podívanou: rozměr trnů a dekorační přednosti květů hydroponních kaktusů nechávají své půdní sourozence daleko pozadu. Vodní kultura (Hydroponie). Hydroponie, jako způsob pěstování vodních kultur, byla v oblasti pěstování bez půdy první vlaštovkou. Právě ona proto dala všem pozdějším způsobům pěstování rostlin v umělých prostředích bez půdy svoje jméno. V roce 1929 americký fytofyziolog U. F. Gerike představil svojí "teorii hydroponie", ve které tvrdil, že pěstování rostlin je možné i bez půdy. Teoretické výpočty byly velkým množstvím pokusů s pěstováním rostlin v nádobách, naplněných živným roztokem, potvrzeny. Gerike pojmenoval novou metodu "hydroponie" obdobně, jako tradiční metodu pěstování půdních kultur - "geoponiku". Pro spravedlnost je však třeba říci, že přibližně v tomto období se stejné experimenty prováděly také v Evropě (např. v Rusku). Jako živné prostředí pro vodní rostlinu existuje speciální výživný roztok, který obsahuje všechny elementy, pro plnocenný rozvoj rostliny nezbytný a požadovaný. Pro roztok hydroponie můžeme použít jakoukoliv vodu, vhodnou pro pití, zejména dešťovou a destilovanou. Pokud jde o dešťovou vodu, musíme upozornit, že její použití je možné jen při dostatečně dobrém stavu střechy. Nelze sbírat vodu ze střech rezavých nebo prosycených smolou. Abychom zabránili objevení řas, musíme zásoby vody uchovávat na temném a chladném místě. Abychom zásobili kořenový systém rostliny kyslíkem, ponořujeme do výživného roztoku z kořenů pouze jejich část. Kořenová oblast hydroponné rostliny se upevňuje pomocí vaty nebo molitanu na víku květináče tak, aby 1/3 kořenů byla v živném roztoku ponořena a 2/3 kořenů zůstaly ve vzdušném prostoru (mezi živným roztokem a víkem květináče). Kořeny rostliny však musíme každý den z pulverizátora živným roztokem postřikovat. Celkovou výměnu roztoku provádíme v období léta 1x měsíčně. V zimním období ho vyměňujeme asi jednou za 5 až 8 týdnů. Již použitý roztok, nehledě na to, že svůj počáteční obsah poněkud změnil, můžeme s úspěchem použít na zalévání zahradních kultur. Živný roztok si můžeme připravit sami v domácích podmínkách nebo již hotový zakoupit v květinářství. Hotové roztoky se prodávají buď tekuté, nebo ve formě rozpouštěcích tablet. Při koupi živného roztoku však dávejte pozor na jeho účel použití. Je opravdu určen pro pěstování hydroponní pěstování rostlin? Na jaře a v létě, během vegetačního období, se do živného roztoku doporučuje přidávat vodní roztok oxidu dusičitého (1 díl oxidu dusičitého na 10 dílů vody). Kvetoucí rostliny s plody potřebují zvýšené množství fosforu, kterou uspokojují přidáním technické fosforové kyseliny do roztoku. Aeroponie (Vzdušná kultura). Aeroponie – znamená pěstování pokojových rostlin bez substrátu, pouze s pravidelným postřikováním kořenového systému živným roztokem. Přitom jsou kořeny rostliny volně na vzduchu, kde splývají. Jeden z druhů aeroponie se jmenuje "mechová zed'" nebo "mechová trubička", na kterých lze pěstovat popínavé rostliny, liány a ampélní rostliny. Činnost stěny (trubky) je založena na vysokém stupni možného navlhčení mechu, který umožňuje zkrátit počet živných dávek na 1 až 2 denně. V obou případech k výrobě formy pro aeroponii slouží kovová nebo ještě lépe umělohmotná síť (o velikosti buněk 8 x 8 mm), která se zaplňuje vlhkým sfagnovým mechem. "Mechová trubička" je ideální opora pro popínavé rostliny, jako například břečťan, vinné hrozny, filodendron. Vzduchové kořeny se doporučuje do mechu ponořovat. PÉČE O HYDROPONII – ROSTLINY PĚSTOVANÉ BEZ PŮDY. Nádoby pro hydroponii. Rozměr, tvar i materiál nádob a květináčů pro hydroponně pěstované rostliny mohou být různé. Podmínkou však je : 1.) nepromokavost, 2.) chemická neutralita, 3.)izolační vrstva v místech styku nádoby s živným roztokem. (Jako izolačního materiálu lze využívat plastovou folii, asfaltový lak nebo asfaltovou barvu, kterou naneseme vždy dvěma vrstvami.) Existuje několik druhů hydroponního květináče: - hliněný hrnec, v němž je kořenový systém rostliny ponořen do živného roztoku; - dvojitý hrnec, který se skládá z vnitřní nádoby, plněné porézním štěrkem, a vnější dekorativní nádoba, určená pro živný roztok. Přesazování rostliny z půdy do živného roztoku. Přesazování rostliny z půdy do hydroponního roztoku vhodné není, protože vystřídání živného prostředí vyvolává šok, kterému odolají pouze silné a zdravé rostliny. Většina z nich však svůj růst zpomalí nebo dokonce zastaví. Pokud však pro převod na bezpůdní způsob pěstování existuje opravdu podstatný důvod, provádí se to následovně: V předvečer se rostlina ještě s květináčem postaví do lavoru s vodou takovým způsobem, aby voda květináč zcela překryla. Druhý den, kdy půda již do sebe maximálně nasaje vodu, musíme rostlinu z květináče vyndat. Větší množství vody nahřejeme na teplotu 35 - 37°C. Do takto teplé vody ponořuji kořeny rostliny, které jsme právě osvobodili od země a úplně (!) odděluji pozůstatky půdy. Mimořádná opatrnost je nutná při zacházení s rostlinami, jenž mají jemné kořeny, které můžeme lehce poškodit. Roslinu, kterou jsme osvobodili od země, neprodleně dáváme do substrátu nebo ponořujeme do živného roztoku, a pak postavíme do chladného a temného místa, vzdáleného od průvanu, a necháme rostlinu tam dokud nebude v pořádku. Do této doby však rostlina nesmí dostávat žádný živný roztok, pouze vodu! Z půdy do roztoku se přesazují pouze mladé rostliny nebo sazenice. Také rostliny vypěstované ze semen nebo řapíku si v podmínkách hydroponního pěstování velice dobře zvykají. Péče o hydroponní rostliny. Peče o hydroponní rostliny spočívá v pravidelné obnově živného roztoku nebo změně jeho koncentrace. V létě roztok vyměňujeme 1x měsíčně, v zimě 1x za 1,5 až 2 měsíce. Přesazování rostlin se neprovádí častěji, než 1x za 3 až 4 roky. Zalévání kaktusů se v období od listopadu do konce března omezuje. Přitom však musíme každých 4 až 6 týdnů substrát obezřetně zavlažovat, aby nevznikl nahromaděný přebytek substrátu. Pro zabránění nahromadění škodlivých látek, musíme substrát pravidelně dezinfikovat. Existuje několik způsobů dezinfekce minerálních a syntetických substrátů: - Párou nebo horkou vodou; - 1% roztokem formalinu v průběhu dne s následným častým promýváním v čisté vodě; - 3% roztokem kyseliny sírové v průběhu dne s následným promýváním v čisté vodě; - 0,05% roztokem manganatým draslíkem; - 5% roztokem amoniaku. Organické substráty každý měsíc oplachujeme kyselou vodou. Chemická dezinfekce je zakázána! Všechny substráty, které obsahují vápno (zpěněná struska, štěrk, keramzit, cihla aj.), musíme v průběhu dne před přemístěním rostliny ošetřit.