Francie (France)

Zvětšit :::

Název CZ: Francouzská republika
Název ENG: France
Originální název: Republique Francaise
Hlavní město: Paříž (2 154 000 obyv.)
Počet obyvatel: 60 424 000
Rozloha (km2): 547 030
Hustota osob/km2: 110,5
Umístění: západní Evropa
Sousedi: Andorra, Belgie, Itálie, Lucembursko, Monako, Německo, Španělsko, Švýcarsko
Úřední jazyk: francouzština
Gramotnost: 99 %
Náboženství: katolíci (80%), muslimové (5%)
Národnostní složení: Francouzi (95%), Arabové (3%), Alsasané (2,3%), Portugalci, Italové
Politický stav: parlamentní republika
Členství v mezinárodních organizacích: EU, NATO, OSN, CE, OBSE, OECD, G8
Měna: euro (EUR) = 100 centů
Kurz (Kč): 1 euro = 29,700 (25. 8. 2005)
Časové pásmo: UTC +1, SEČ (Středoevropský čas), CET (Central European Time)
Mezinárodní zkratka: FRA
Doména (internet): .fr
Předvolba (telefon): 0033, 00331
mobil: 00336
Ekonomika: Patří k vedoucím průmyslovým státům světa. Zdravě nízká úroveň inflace, nezaměstnanost je dlouhodobě kolem 9,5%, zahr. dluh 106 mld. USD.
Hlavní odvětví ekonomiky: průmysl
HDP (USD): 1 654 mld.
HDP (na 1 obyv. v USD): 27 500
Vodní plocha (km2): 1 400
Velká města: Marseille, Lyon; Cannes, Nice, Toulouse, Bordeaux, La Rochelle, Chebourg, Remis, Versailles, Strasbourg
Hlavní řeky: Loire, Seine, Rhone
Moře: Středozemní moře, Lamanšský průliv, Biskajský záliv, Lví záliv, Atlantský oceán
Podnebí: mírný pás
Úhrn srážek: průměrně 500-800 mm; v horách i přes 1500 mm
Roční teploty: různé dle oblasti
Reliéf: povrch země je různorodý; pro Francii jsou charakteristické rozsáhlé pánve s pahorkatým nebo zvlněným povrchem; čistě rovinaté oblasti se vyskytují poskrovnu; v centrální části země stupňovitá plošina Pařížské pánve; u pobřeží Středozemního moře nížinný povrch; hranice se Španělskem a Andorrou tvoří pohoří Pyrenejí (nejvyšší vrchol – Vignemale 3298 m n. m.); hranice s Itálií a Švýcarskem tvoří pohoří Alp (nejvyšší vrchol – Mont Blanc 4807 m n. m.)
Flora: lesy mírného pásu
Fauna: jelen, kamzík, kozorožec horský, prase divoké, medvěd hnědý, čáp bílý, plameňák růžový, husy, úhoř říční, makrela, sardinka, treska polak, krab
Využití plochy: orná půda (33%), lesy (27%), pastviny (20%), ostatní (20%)
Zajímavosti (architektura): Versailles, Louvre (La Pyramide Inversée), Eiffelovka, Vítězný oblouk v Paříži, aj.
Zajímavosti (příroda): pohoří Alp
Historie: Kolem roku 800 př. n. l. pronikali na toto území keltští Galové. V 5. stol. Galové osídlili značnou část Evropy. V následných stoletích docházelo ke střetům s Římany, kteří si v letech 58-50 př. n. l. podmanili celou Francii. Tento stav trval téměř pět století.
Karel Martel porazil v roce 732 n. l. u Poitiers muslimské arabské dobyvatele ze Španělska a založil dynastii Karlovaců. Jeho vnukem byl Karel I. Veliký, který rozšířil znovu vliv Francie do Německa a dále až ke skandinávským a španělským hranicím.
V letech 1337-1453 probíhala tzv. stoletá válka, během níž přešla značná území pod nadvládu Anglie. Karel VII. za přispění Johanky z Arcu vyhnal Angličany ze země a v roce 1453 se mu podařilo získat území zpět.
16. stol. je ve znamení náboženských konfliktů mezi katolíky a francouzskými protestanty (hugenoty). V roce 1589 Jindřich IV. (Navarrský) přijal katolickou víru a zaručil toleranci vůči hugenotům, čímž došlo k uklidnění situace. Během vlády Ludvíka XIII. (1601-1643) došlo za pomoci pragmatického a tvrdého kardinála Richelieu k upevnění francouzské moci za hranicemi a k potlačení domácího odporu.
Během vlády Ludvíka XIV. (1638-1715) řečeného „Král Slunce“ došlo k vybudování nejhonosnějšího královského dvora a sídla (Louvre a Versailles) v celé Evropě. Král tak chtěl odvrátit pozornost šlechty od politiky. Došlo k další centralizaci vlády a k dalšímu pronásledování hugenotů. Francie rozšiřovala svá území i v zámoří, kolonizovala část Severní Afriky, Indie a Karibské oblasti.
V 18. stol. ztratila Francie během nákladných válek Kanadu a Indii. Vláda se finančně zruinovala. V následujících letech klesala popularita monarchie. Za vlád Ludvíka XV., Ludvíka XVI. a Marie Antoinetty se finanční situace země nadále zhoršovala. V roce 1789 propukla francouzská revoluce, vláda byla svržena a do čela se dostali fanatici Danton a Robespierre. Nastalo údobí teroru, masových poprav (např. i Ludvík XVI. a Marie Antoinetta) a anarchie.
Roku 1799 se chopil moci Korsičan Napoleon Bonaparte (1769-1821), který byl výborným vojenským stratégem. V roce 1804 se prohlásil císařem. Provedl vnitřní reformy, zavedl Občanský zákoník, kterým se francouzské právo doposud řídí. Jeho snahou bylo ovládnutí celé Evropy. Jeho expanze se mu zpočátku dařily, avšak roku 1813 byl poražen a poslán do exilu. O dva roky později se vrátil, aby utrpěl svou konečnou porážku u Waterloo v Belgii.
Byla znovu nastolena nepopulární bourbonská vláda, kterou vystřídala nejistá 2. republika. Jejím prezidentem byl zvolen Napoleonův charismatický synovec, který se posléze prohlásil za Napoleona III. Došlo k velkému rozmachu průmyslové revoluce, k sociálním přeměnám a země začala opět nebývale prosperovat.
V roce 1870 Otto von Bismarck vehnal Francii do války s Pruskem, během níž došlo ke zhroucení francouzské armády a následnému zajetí Napoleona III. Následně byla vytvořena 3. republika. Sjednaný mír s Německem stál zemi území Alsaska-Lotrinska. Díky těžké vnitropolitické situaci došlo k povstání Pařížské komuny. Během krvavého potlačení povstání zahynulo přes 20 000 komunardů.
V následujících letech dochází ke stabilizaci situace v zemi. Francie upevnila své postavení v Alžírsku, rozšířila svou moc v Západní Africe a v Indočíně. I. světová válka znamenala pro Francii velké ztráty na životech (kolem 1,4 mil. francouncouzských vojáků). Na druhou stranu země posílila svou pozici v Evropě, získala zpět Alsasko-Lotrynsko a v letech 1923-1930 okupovala i německé Porýní.
Během II. světové války byla velká část země okupována Německem. V zemi došlo k mnoha velkým a dá se říci i rozhodujícím bitvám ke sklonku války. V roce 1947 byla vyhlášena IV. republika, která díky ne příliš šťastným válkám v Indočíně a Alžírsku neměla příliš důvěru občanů.
Následovala V. republika. V roce 1958 se stal prezidentem zasloužilí generál de Gaulle. Nově vytvořené Evropské hospodářské společenství oživilo prosperitu v zemi. V té době byl de Gaulle nucen uznat nezávislost Alžírska a ostatních francouzských kolonií. V roce 1968 došlo k rozsáhlé revoltě pařížských studentů.
V 70. letech se země zaměřila hlavně na rozvoj ekonomiky, který byl zbržděn ropnou krizí. V roce 1981 se stal prezidentem socialista Francois-Maurice Mitterand.
Popis státu:
Administrativně se Francie dělí na 96 departementů seskupených do 22 regionů. Součástí Francie je i ostrov Korsika (region s rozšířenými pravomocemi).
Až do nedávné doby patřilo uhlí a železná ruda k významným nerostným surovinám v zemi. Dále se těží ropa, zemní plyn, měď, zinek, olovo, stříbro, mangan, bauxit, draselné soli.
Jaderná energie tvoří 3/4 produkce v zemi, vodní energie tvoří 15%.
Mezi nejvýznamnější průmyslové odvětví patří letectví, automob., stroj., kovovýr., elektrotech., chem., text. a potrav. Dále je významná výroba kosmetiky a luxusního zboží.
Silniční a železniční síť je hustá a kvalitní. Na železnici jezdí vysokorychlostní vlaky TGV.
V zemi je významný též turistický ruch, který se soustřeďuje hl. na pobřeží (Francouzská riviéra, Bretagne, Normandie aj.), do hor (hl. Alpy) a oblast historických památek (Paříž, Louvre, Versailles, aj.).
Francie patří k největším producentům v zemědělství v Evropě.
V zemědělství se pěstuje hlavně ječmen, pšenice, kukuřice, brambory, hroznové víno, tabák, ovoce, zelenina, dále ve středomořské oblasti léčivé byliny, koření, olivy a ozdobné květiny.
Francie patří k nejvýznamnějším světovým producentům a vývozcům vína.
Chová se skot, prasata, ovce. Rybolov je omezován kvótami EU.
Vývoz: potraviny, víno, sýr, stroje a dopravní prostředky, letadla, plasty, železo a ocel.
Dovoz: dopravní prostředky, ropa, stroje, aj.
Země obchoduje hlavně se zeměmi EU (Německem, Velkou Británií, Belgií, Španělskem, Itálií, Belgií), USA.