Americký vodní španěl

Americký vodní španěl je inteligentní a přátelský pes, s horlivou snahou vás potěšit. Je bystrý, smělý, vytrvalý a velmi lehce se cvičí.

Kokršpaněl – historie vzniku plemene

Předpokládá se, že místem vzniku kokršpaněla je Iberský poloostrov. Původem všech dlouhosrstých psů, kteří se využívali na lov ptactva, byl pradávný španělský slídící pes. Existuje však mnoho názorů, že původ těchto slídících psů by lidé měli hledat spíše na Balkáně, odkud se tito psi rozšířili do západní Evropy společně s Kelty. Existuje však ještě jeden názor, který říká, že toto plemeno vzniklo v Malé Asii.
Badatel španělských dějin, Beckmann, se však zmiňuje, že v pradávných španělských písemnostech o těchto psech není žádná zmínka.
Do vynálezu střelných zbraní se španělé využívali společně s loveckými ptáky - jestřábem a sokolem. Úkolem psa během lovu bylo najít v křovisku krčícího se ptáka a vystrašit ho natolik, aby pták vzlétl. Ostatní již bylo úkolem sokola s jestřábem. Pes měl zůstat na místě vedle lovce, rozhodně neměl ptáka honit. Při lovu sítí měl pes za úkol najít ptáka (kachnu, bažanta...atp.), nahnat ho směrem k lovci a lovec už jen na oba hodil síť.
Původně se všichni slídící psi nazývali „španělé“.

Později z nich byly zformovány 2 druhy plemene.

Jedni pracovali ve stoje, měli dlouhé vysoké nohy, široký hlídací obzor a velmi dobrý vrchní cit. Jejich specifikem byla obzvláště vysoká vnímavost okolí při rychlém běhu.

Druhé plemeno, tzv. „springeři“ neboli „skákaví psi“, měli vynikající, specifické slídící schopnosti. Dokázali velice rychle a přesně ukrytého ptáka najít a vystrašit ho prudkým skokem a štěkáním.

Další vývoj tohoto plemene probíhal dle těchto dvou základních směrů.
Po vynalezení střelných zbraní se úkol španělů trochu změnil. Začal se využívat jako honácký pes. Měl najít zvíře ukryté v dostřelu lovce, vystrašit ho a postarat se o to, aby ho lovec zaregistroval a zasáhl. Španělé malého vzrůstu byli pro svou malou postavu byl výborně předurčeni k vystrašování lovených ptáků z hustého porostu keřů, kde by to vysoký pes nezvládl. Hlavní využití kokršpanělů tedy bylo lezení do křoví, zde byli nenahraditelní.
Začátkem 19. století existovaly 2 druhy Španělů:
1)větší a rychlejší, tj. „springeršpaněl“,
2) menší „kokršpaněl“, který vznikl křížením springeršpaněla s pudlem.

Španělé byli velice rozšíření jak na evropském kontinentě, tak i v Británii. Ale až Angličané, kteří měli prioritu a obrovskou zkušenost ve vývinu a šlechtění plemen psů, založili v roce 1885 první „španěl klub“. Díky nim a jejich snaze byly zachovány různé mnohobarevné druhy španělů, kteří existují dodnes. Existuje několik verzí původu slova kokr. Nejspíše vzniklo z anglického slova „woodcock“. Druhá část názvu psa prozrazuje místo jeho vzniku - Španělsko.
Rok 1879 se počítá jako rok vzniku kokršpaněla. V tomto roce byla založena rodová linie psa Obo, který se počítá jako první pes kmene anglických a amerických kokrů. Britský „cannal club“ uznal toto plemeno v roce 1892 a první standard anglického kokra byl vyvinut v roce 1902. Jeden z potomků psa Obo, který se jmenoval Obo 2, byl přivezen do USA a založil novou americkou linii psa Obo. Byl otcem nového plemene „amerického kokršpaněla“. Svým potomkům předával své velké a široce rozestavěné oči, které se pak stali jedním ze základních a unikátních znaků tohoto plemene. Zpočátku neexistovalo rozdělení na anglického a amerického kokra a psi se na výstavách demonstrovali společně, jako jedno plemeno. V roce 1920 pes jménem Red Brucie dal svým potomkům amerických kokrů zcela nové, odlišitelné znaky. Jsou jimi dlouhé nohy, kratší záda a delší krk. Red Brucie sice ani jednou neměl titul vítěze, ale jeho 38 potomků tento titul velice snadno obhájilo! Plemeno současného amerického kokršpaněla se vyvíjelo během celého století. Ve čtyřicátých letech vznikly psi s bohatě vyšlechtěnou srstí, měli zároveň delší přední nohy, tudíž výše postavenou hruď, byli kompaktní postavy, měli krátkou hlavu, kupolovitou lebku a objemný hluboký čumák. Angličtí a američtí kokři jsou všude ve světě velice populární. Anglický kokršpaněl je chován jako lovecký pes, ale také jako domácí mazlíček. Amerického kokršpaněla chovají ve většině případů pouze jako domácího společníka. Je zároveň jedním z klenotů psích výstav.